Povšimněte
si prosím charakteristického modrého
mraku,
který se nás, neznámo
proč, držel :-)
Jakže
byly ty pokyny před startem? Klid? Žádné
honění
se? Ne ne, rozum byl odsunut do pozadí a vládnout
začal
adrenalin, vibrace, meluzína v airboxech, Niagara v
palivovém vedení a ručičky otáčkoměrů
v
červených polích. Ale na druhou stranu se
musí
přiznat, že i ten rozoumek tam někde byl, protože jsme si neustlali
nikdo, za což všem zúčastněným
ještě
dodatečně děkuji. A co bylo dál? Protože téměř
nikdo z
nás neměl do té doby s okruhovým
ježděním
zkušenosti, museli jsme mít všichni
oči na hodně
dlouhých stopkách. Objeví se
kamarád zleva?
Bude mne chtít podjet zprava? A co tamten?
Dobrzdí? Nebo
mi skončí na nosiči? Po pár
zatáčkách jsme
si zvykli a začali si to opravdu užívat.
Nejblahodárněji
působila jistota, že se Ti nemůže objevit protisměr, že za
zatáčkou nevjedeš do písku, že
nenajedeš do
zapomenuté díry, že Ti do silnice
nevstoupí
bábinka s čaganem, že Ti zleva nevlítne do cesty
liazka s
vlekem, že kamion
co ho předjíždíš nezačne
sám
předjíždět, prostě POHODA, KLID, a to vše na
hranici
maximání rychlosti.
A
na téhle fotce jsme my, nemusíme vysvětlovat,
kteří, že? Nevidíte ty úsměvy? (jinak
ta
červená zhasnutá devítka)
A
tak to šlo zatáčku za zatáčkou,
rovinku za
rovinkou, stoupání za
klesáním, mimochodem:
stoupání. Už chápu, proč
někteří
světoví jezdci nemají Brno rádi. My
museli v tom
dlouhém kopci taky podřadit, grrr. No a to už se
blížil konec okruhu, oktávka odbočila
na
příjezdovou cestu a my téměř telepaticky
slyšeli,
co se honí v hlavách kolegů: To není
možný,
aby to už byl konec, já to auto snad objedu zleva a
dám
si ještě jedno kolo. Ale všichni jsme odolali,
poslušně odbočili a vydali se na parkoviště
sdělovat si
navzájem dojmy. A je to dobře, že to kolo bylo jenom jedno,
protože dobrého s mírou. Plzeň je taky
vynikající, ale naráz jich nevypiju
dvacet
či selátko na rožni je také pochoutka,
ale
sníst ho celé??!! (A to nemluvím i o
jiných
slastech, radostech a rozkoších, že? Z.) A že
jsme si to
opravdu hromadně užili dokládá
následující obrázek. Kdy
naposledy bylo
vidět na Brněnském okruhu takový
vláček
složený ze samých českých strojů??
Rádi
bychom na tomto místě poděkovali všem z VSJ za
nápad a realizaci, kompetentním osobám
na okruhu,
že nás vpustili, pilotům Ducati, že nám dali
šanci
ochutnat ostrého asfaltu, mimochodem: byli hodně
vyvalení, když koukali přes zídku, jak po
té
cílové rovince svištíme. A
také
Rosinantě, že v pohodě zkousla otáčky, do kterých
ji
normáně nevpouštíme a
náklony, které
při našem turist-tempu bežně
nezažívá.
!!!DÍKY!!!
J&Z&R
P.S.
Pro zajímavost přikládáme
letecký pohed na celý okruh.
