Občasníček

30/03/06 27-28/03/06 27/03/06 05/03/06 04/03/06 02/03/06 27/02/06 25/02/06 24/02/06 16-17/02/06

30/03/06 Jsem po klidné noční a po včerejší domluvě s Tomem vyrážím před polednem směr Úžice. Za první si povykládat a zjistit jak jde bussines a za druhé se domluvit na harmonogramu prací na Rosinantě a sajdě. Protože sajda něco váží a předpokládám, že nebude jezdit poloprázdná (on takový týdenní nákup v tescu nemá do půl metráku daleko) rozhodli jsme se nejen pro kopletní GO ale zároveň i pro mírné zvýšení výkonu. Konkrétně pak pro 27HP kit. A protože se 29/04/06 koná zahajovačka VSJ, o kterou bychom velice neradi přišli, tak moc času nezbývá. S chutí do toho a půl je hotovo. Což je docela výstižné, když se jedná o půlení, že??! Abych to neprodlužoval, pustil jsem se do demontáže, foťák jsem sice s sebou měl, ale věčně špinavé ruce mi nedovolily jej použít. Rozborku tedy zdokumentovánu nemám, ale náš motor vypadá v současnost podobně jako na obrázku:

Ano, je v naprostých prvočinitelích, což je poněkud deprimující. Ale na Toma je spoleh, takže obavy a chmury úspěšně zažehnávám. Další co Rosinantě (a potažmo i nám) ještě dopřejeme budou: nová čtyřka, primární+sekundární řetěz, Vape, širší řidítka-kvůli sajdě, a pokud vyjdou kačky tak plovoucí kotouč. Držte palce, ať jsme rychle zpět On The Road! Zbyněk nahoru

27-28/03/06 Noc. Okolo mně klíd, mír, spokojené oddychování ostatních spolunocležníků a spolunocležnic. V drtivé většině plechových a minimáně čtyřkolých. Ale o patro výš má místo jeden Haryk asi nějakého finančně silnějšího doktora. A o dvě patra výš je pod plachtou něco menšího, těžko říct co, vypadá to na nějakou stopětadvacku. Takže i ve zdravotnictví se najde víc normálních lidí podobných J&Z. A to je dobře.
Klimbám. A hlavou se mi znovu promítají zážitky z dnešního podvečera. Krása. Znovu na silnici. Znovu ve svém živlu. Jenom kdyby si tak Ti plechovkáři uvědomili, že nejsou na světě sami. Ach jo... Jo a silničáři budou mít taky co dělat. I když už je slyším: náročná zima nám vyčerpala fondy na jarní opravy, potřebujeme více dotací, zdražte třeba,..třeba,.. třeba benzín, ať si to účastníci provozu zaplatí sami, ne? Jako kdyby mohli za to, že to bílé svinstvo padalo tolik měsíců. Ale vážne, některé ty díry nebyly jen nepříjemné, ony byly vyloženě nebezpečné. Ještě teď mne bolí celé tělo. Ale jsem optimistka. Už se těším na další kilometry. Rosinanta nahoru

27/03/06 Skončil jsem v práci okolo třetí, venku krásně svítilo sluníčko (pro ty od soutoku Svratky a Svitavy: zoncna rumplovala) jako kdyby chtělo dohnat co přes zimu zameškalo. Rozhodl jsem se jej následovat a také dohánět. Motodeficit. Zasvěcení vědí, že na Rosinantě jsem se v provozu svezl naposledy 05/08/05 a to je už kruci absťák, že? Takže rychle do služebních garáží, vyškrábat z kapes aspoň na tři litříky a rychle na benzinku. Do nádrže značkový olej + značkový benzín, do duší značkový vzduch, Jawa je přeci značka, ne? A rychle na výpadovku. Hm, ale asi jsem za tu dobu zpohodlněl a zapomněl. Nebyl ten zvuk čistší? Nebyly ty vibrace menší? Nebylo řízení jistější? No nic, jedeme. Nebudu se zbytečně rozepisovat, kdo má motorku tak moc dobře ví, jak nádherná je první jízda sezóny. A kdo motorku nemá, stejně nepochopí. Do reality mě uvedl pohled na hodinky, Jana za dvacet minut také končí v práci, takže otáčím. Jeden telefon, že ji počkám u východu. Neřekl jsem ale, že nás bude víc. Že bude tým opět kompletní. A ten její výraz a čertovský svit v očích bych vám přál vidět. Ale o půl sedmé večer je čas tak akorát na cestu do obchodu a zpět, stmívá se ještě brzy, bohužel... Takže za dnešní den cca 60km. Hurá!!!! Zbyněk nahoru

05/03/06 Dnes se v 18:15 po dlouhých 216 dnech opět rozezvučel motor naší milované Rosinanty. Hurá! Namontoval jsem zpět vyčištěný karburátor, což je tak trochu problém zvaný Ježek v kleci: "...natočíme-li nejdelší osten ježka tak aby vyčníval nejširším otvorem klece asi v polovině její výšky....." Chudák Losna s celými Rychlými šípy. Ale těch na to bylo cekem šest, já dostával karburátor mezi přirubu a airbox úplně sám. Ale podařilo se. Připojil jsem benzín, lanko plynu, baterku, zasunul klíček (honosné pojmenování klasické bošárny, nemyslíte?) a kontrolky se probudily. Tak jsem klíček zase vytáhl, čtyřikráte prošlápl startpáku, popáté s klíčkem a...nic. Tak znovu: a střelila si do výfuku. Holka zlatá, prostě se jí po té době nechtělo. A pak chytila a vrčela. Nádherný přes půl roku neslyšený zvuk! Trošku prohřát, mezitím sbalit nářadí a ještě chviku uměle prodlužovat to slastné čekání. Ze stojánku, do sedla, spojka a teď si vzpomenout, jestli je "1" dole nebo nahoře. Mě to fakt po té době vypadlo z hlavy. Ale hlavou se neřadí, že, nechal jsem tedy vše na přirozené inteligenci mé levé nohy. Nezklamala, našla. Rozjezd a tři patra podzemních garáží nahoru a tři zase zpět. A zase nahoru a zase dolů. A znova. Jako malej kluk. Ale já se tak opravdu cítil, užíval jsem si to betonové podzemí jako vysněnou hračku. A pak do našeho stání, nechat vydýchat, pohrát si s volnoběhem bo se mi zdál moc vysoký, pozamykat, rozloučit se a zjistit, kde má Perun nejbližší otář, protože s tou zatr... zimou se už musí něco udělat. Nejlepší by byla nějaká šťavnatá oběť. Ale kde v dnešní době seženu pannu?!?!
Uvidíme. Zbyněk nahoru

04/03/06 Zrovna jsem dopsal první kapitolu do sekce Cestování. Je to úryvek ze (snad) budoucího cestopopisu naší dovolené pracovně nazývané ČR05. Čtěte, zavřete oči a třeba se vám podaří být tam s námi. Zbyněk nahoru

02/03/06 Dnes jsme se, ač oba po noční, jeli seznámit se zajímavým člověkem. Jmenuje se Jenda a říká se mu Řezník. Předtím jsme si jen jednou napsali e-mail, jednou zatelefonovali, ale hned na první pohled jsme si padli do oka, tedy on nám určitě, jak my jemu, nevíme. Přes své mládí toho již hodně zažil a zkusil, teď se zrovna doléčil z delšího zranění a mimo jiné je předsedou Sidecar Clubu Praha. Dopoledne uběhlo v příjemné a přátelské atmosféře, kdy jsme si připadali trošku jako horníci. Z Jendy jsme totiž těžili informace ze všech stran a na všechny způsoby. Má doma několik sajdkárů, hlavně pak toho typu co máme i my. Takže otázky jako: Na co si dát pozor, jak přišroubovat tohle, jak přišroubovat tamto, co má jakou životnost, kde co sehnat levněji, jak co udělat pevněji apod. na něj pršely doslova ze všech stran. Odpovídal. A my nasávali jako houba, protože než zkušenosti draze zaplatit metodou pokus-omyl tak to si je raději necháme předat od někoho, kdo jich má víc, že? (kéž by se tímto řídili i naši vedoucí představitelé) Takže doufáme, že naše spoupráce bude pokračovat ke všeobecné sokojenosti a těšíme se na příští shledání. J&Z nahoru

27/02/06 právě jsem vyvěsil novou verzi stránek, takže koukejte, čtěte, hodnoťte a dejte vědět, ať mám feedback. Zbyněk nahoru

25/02/06 Dnes se za mnou konečně po té dlouhé smutné a osamělé zimě přišli podívat. Měli na zádech batoh s něčím těžkým a cinkavým, kdybych já věděla co se bude dít, tak po té jejich návštěvě zas tak moc netoužím. Ale pak jsem pochopila, že je to pro mé dobro. Z batohu vyndali nářadí a novou baterku. Hned se mi v žilách rozlila nová energie. Pak se mi začal vrtat v karburátoru, to už bylo horší, strašně to lechtalo a škrábalo, jak se jej snažil dostat ven. Mimochodem mi rozlámal palivový filtr a palivovou hadičku-ale dobře tak, stejně to bylo nějaké přemrzlé a křehké. Problém je ale v tom, že si ten karburátor odnesl pryč a já teď vypadám tak nedodělaně:

Doufám, že tento stav nebude mít douhého trvání, protože si něco povídali o zahajovačce co má proběhnout v sobotu 29/04/2006 a jestli jsem to dobře pochopila, tak beze mně tam jaksi nemůžou, chi. A taky si povídali o nějaké sajdě, to ale nevím co je, tak to se mně asi netýká. Rosinanta nahoru

24/2/06 Dnes jsem vyvěsil na net první naprosto neumělou, amatérskou a amatéristickou verzi stránky JZR. Mnoho z vás se pozastavovalo nad barevným provedením stránky a s odstupem času vám musím dát za pravdu, ta červená opravdu trhala oči. Na druhé straně jsem si vědom toho, že ani tyto barvy nebudou po chuti všem. Zatím se mi líbí a pokud nebudete moc kritizovat, tak bych je rád ponechal. (stará je zde)Zbyněk nahoru

16-17/02/06 Tak jsem absolovoval celkem adrenalinovou cestu Praha-Brno-Kyjov-Strážnice-Kunovice-St.Hrozenkov-Trenčín-P.Bystrica-Žilina-Martin-L.Mikuláš-Poprad-Prešov-Košice-Rožňava-Rimavská Sobota-Lučenec-Zvolen-Žiar n./Hronom-Nitra-Trnava-Senica-Hodonín-Strážnice-Uh.Hradiště-Slavkov-Brno-Praha-Úžice-Praha kromě dvouhodinového spánku při druhém průjezdu Strážnicí nonstop.
V Košicích se mi totiž podařilo sehnat na inzerát sidecar Velorex typ 700S, viz:

Jenže dosavadní majitel na prodej celkem pospíchal (a já se mu nedivím, když měl slíbenu tvrdou českou měnu) takže nezbylo než jet hned. A řeknu vám, kdybych tušil jak ty silnice budou vypadat, tak si celou koupi asi rozmyslím. Ve Strážnici jsem naložil tátu, který den předtím vytvořil itinerář v programu Autoroute (mimochodem: dobrý program, ale ověřili jsme si jak je důležité míti poslední verzi. Slováci nás, většinou příjemně, překvapili novými úseky dálnic) a vyrazili jsme. Poněvadž prodávající je přes den v práci, domluvili jsme se na 19:00 v Košicích. Tzv. severní cesta je kratší, je na ní víc fragmentů dálnic, mohla by tedy být rychlejší. Ovšem, člověk míní, Autoroute plánuje ale příroda uvádí vše do reality. Cestou tam jsme potkali asi deset nehod, které nás ovšem zdržovaly a vyváděly z klidu. Jeden příklad za všechny: mezi Martinem a Ružomberkom je krásná silnice, z jedné strany Váh, z druhé strany strmé hory, prostě krása (jednou se sem vypravíme všichni tři), ale asfalt, díky přítomnosti řeky, na těch nejméně příjemných místech (většinou za zatáčkou ) pokrývá namrzlá mlha. A teď si představte, že projedete zatáčku a najednou spatříte stojící auta, která všechna vystražně blikají. Tak rychle (a opatrně aby se neutrhla kola) podřazovat až k jedna, protože šlápnout na brzdu=ztráta kontroly= katstrofa. A v klidu se zařadit do kolony, blikat a čekat. V tom, při letmém pohledu do zrcátka, vidím jak se na nás ze zatáčky hrne liazka. BOKEM. Naštěstí to řidič zvládl.
Do Košic jsme přijeli s cca 90 minutovou ztrátou, protelefonovali chapíka, potkali se, naložili, zaradovali se, zaplatili, posmutněli a vyrazili zpět. Po zkušenosti se severní cestou jsme se rozhodli vrátit jihem. Táta měl naštěstí s sebou itinerář i pro tuto variantu. Dobře jsme udělali, náledí žádné. Před Holíčem se mi podařilo mikrousnout a v zájmu bezpečnosti (mojí i auta-bylo z půjčovny) jsem si u našich chvilku zdřímnul. A při zpáteční cestě na D1 za Humpolcem jako když střihač špatně naváže film, přejedu horizont a .... sluníčko, šmolkově modré nebe, sem tam krásný bílý obláček, dohlednost neomezená, sucho, prostě idylka. Rychle přes Prahu do Úžic, kde jsem se domluvil na uskladnění a následné renovaci sajdy, pak zpět, auto umýt, natankovat a vrátit. Stihlo se vše bez úrazu. Děkuji tímto tátovi, Tomášovi z Úžic, půjčovně, celníkům, řidiči liazky za účast a pomoc. Zbyněk nahoru